Recenze Call of Duty: Black Ops 7 Zombies

Režim Zombies v Call of Duty: Black Ops 7 měl být návratem ke kořenům. Něco jako velká hororová hostina, kde se taktika mísí s adrenalinem a hráčská trpělivost s radostí z chaosu. Jenže letošní ročník přinesl i překvapení, která mnoha týmům zvednou tlak. A někdy je roztrhají úplně.

Už první hodiny v mapě Ashes of the Damned ukážou, že vývojáři nabrali kurz směrem k mamutí obtížnosti. Tým se musí poprat nejen s neúprosnou hordou, ale i s tempem, které diktuje extrémní množství kroků v hlavním Easter Eggu. A pokud ztratíte jednoho člena, často jde celý pokus k zemi. Nepomáhá ani fakt, že systém anti-cheat na PC nutí hráče hrabat se v BIOSu, což je pro běžného uživatele spíš noční můra než ochrana hry.

Gigantická mapa, která hráče ždímá

Mapa Ashes of the Damned působí jako Frankensteinův experiment. Spojuje několik prostředí do jednoho obřího okruhu a nechává vás křižovat jej v ikonické dodávce Ol’ Tessie. Právě Tessie je jedním z mála odlehčení celé zkušenosti. Umožní rychlý přesun a po upgradu funguje i jako mobilní Pack‑A‑Punch. Jenže když exploduje, ocitnete se v půli cesty mezi dvěma sekcemi a často jde o konec pokusu.

Problém není jen v obtížnosti

Hráči, kteří režim sledují delší dobu, potvrzují, že tvrdost k Zombies patří. Jenže Black Ops 7 přidává další vrstvu frustrace v podobě omezených Gobblegumů. Ty nejvzácnější z nich výrazně zvyšují šanci na úspěch, ale běžný hráč k nim přístup nemá bez vyšší edice hry nebo dodatečných plateb. Působí to tak, jako by systém lehce tlačil k mikrotransakcím. A to hráčům vadí pokaždé.

Výraznou komplikací jsou i technické chyby. Například robot Klaus v některých případech odmítne splnit úkol, ačkoliv splňujete všechny podmínky. Pokud se to stane v pozdější fázi, dvouhodinový postup vyletí komínem. To je moment, kdy i veteránovi ztuhne úsměv. Běžný tým už tak velkou ztrátu nechce opakovat.

Když hra rozbije tým

Zombies bývalo režimem, kde se kamarádi po práci sejdu, zastřílí si, a hlavně se pobaví. Letos se ale stalo něco opačného. Některé skupiny přiznávají, že se z jejich večerního hraní stala spíš povinnost. Jeden z hráčů mi popsal, že mu finální fáze připomínala druhé zaměstnání. Tohle je signál, že se design dostal až za hranu zábavy.

Má cenu se do toho pustit?

Black Ops 7 Zombies pořád nabízí momenty, které dělají sérii legendární. Chaotické přestřelky, bláznivé úkoly a radost z toho, když do ruky chytíte Ray Gun. Ale mapa Ashes of the Damned je monstrozita, která chce disciplínu, čas a pevný tým. Bez toho vám Black Ops 7 moc šancí nedá.

Pokud patříte mezi hardcore fanoušky a chcete překonat vlastní limity, režim vám sedne. Jestli ale očekáváte večerní oddych s kamarády, může se stát, že vás letos Zombies spíš vyždímá. Doporučení? Dejte tomu šanci, ale nečekejte, že se dostanete do finále během prvních dnů. A rozhodně vypněte auto‑fill – náhodní spoluhráči jsou nejčastější příčinou restartu celého pokusu.

Black Ops 7 Zombies tak zůstává ambiciózním, ale ne vždy přívětivým kolosem. Hráči, kteří chtějí výzvu, si na něm pochutnají. Zbytek se možná raději vrátí k menším mapám a klidnějším jízdám bez nervů.

Zdroje: ign.com, gamespot.com, eurogamer.net, pcgamer.com